Můj první 24 hodinový půst

22.08.2017

Už hodně dlouho přemýšlím, že ho zkusím, ale vždy si říkám...já to přece nemůžu vydržet, to nedám. Ale jo, dala jsem to, zrovna včera. Že nevíte co? 24 hodinový půst.

24 hodinový půst, to je jedna z nejjednodušších a také nejpřírodnějších možností, jak své tělo nechat přirozeně detoxivat, odpočinout a lehce zregenerovat. Četla a slyšela jsem o tom už mnohokrát, ale nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu schopná vydržet celý den bez jídla a ještě k tomu nemít hlad. Ale jo, věřte nebo ne, pocit hladu se za celý den nedostavil!

Ten nápad, že to zkusím přišel takhle v neděli v podvečer, kdy jsem si říkala...ale jo, zítra by to šlo! A jak takový den probíhal? Zkusím Vám popsat své pocity, které jsem za tento jeden den bez jídla zažila.

Ráno (7:00), už když jsem se probudila, jsem cítila, že to prostě půjde. Je to zajímavé, ale to přesvědčení, že dnes budu celý den jen pít mi přišlo samozřejmé a dokonce jsem necítila ani hlad, ani chuť na jídlo, který běžně každé ráno mám (že by psychika?). Udělala jsem si čaj, do druhé sklenice nalila převařenou teplou vodu a "vydatně" posnídala. S dobrým pocitem, plná elánu a energie, vybavená 2l lahví přefiltrované vody jsem se vydala do práce. Během dopoledne jsem popíjela vodu s plátky limety a ve 12:00 jsem se šla projít a trošku rozpohybovat nejen ztuhlé svaly, ale hlavně střeva, která po procházce opravdu začala pracovat. Tělo se začínalo čistit! Kolem 13:00 jsem začala pociťovat lehké motání hlavy a tak jsem si dopřála syrovátkový protein rozmíchaný ve vodě, který mě zase hodil do pohody a překvapivě i dost zasytil. Je pravda, že kolem 13-té hodiny mi v břiše trošku kručelo, ale nemyslím si, že to bylo hladem :) (detoxikační den je dobré si vybrat, když máte dost času a wc poměrně blízko :) ).

Během odpoledne jsem opět popíjela vodu s limetkou, žádný hlad ani chutě se nedostavili. Ale nedostavila se ani žádná únava a zívání, které se, alespoň u mě, po obědě dostavuje celkem pravidelně. Kolem 17:00, kdy už jsem byla doma, jsem si uvařila zelený čaj a popíjela ho při sečení trávy na zahradě. Cítila jsem se dobře, žádné motání hlavy, žádná slabost, nic takového. Připravovala jsem rodině večeři a to bylo asi poprvé, kdy jsem se musela trošku kontrolovat, abych automaticky neuždibovala. Pravda je, že jsem si v tu chvíli asi prvně za den uvědomila, kolik toho sním při přípravě jídla, právě jen takovým "malým" užďibováním. Nicméně to není hlad ani chuť, to je prostě hloupý zvyk, o kterém člověk nepřemýšlí a dělá ho naprosto automaticky. Já si k večeři dala kokosovou vodu, která tělu dodala potřebné minerály a vitamíny a krásně hydratovala organismus. Kolem 21:30 jsem už byla připravená do postele a musím říct, že to bylo za ten den poprvé, kdy jsem pocítila něco jako "chuť na něco dobrýho". Proto jsem raději zalezla do peřin a usínala s pocitem, že vlastně takový 24 hodinový půst je fajn věc a že by nebylo špatné, dopřát si ho alespoň jednou za měsíc...nebo týden? No uvidíme, ale vím, že tento půst byl můj první a určitě ne poslední!

A co vy? Už jste to také zkusily? 24 hodin nebo 10 dní? Napište mi Vaše zkušenosti...

Mějte se krásně

Ludmila Musilová (zdrave-zobani.cz)

Lidus_ka, Povídání o barevnostech života...
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky